O projektu

O projektu

Struktury

Struktury

Slovník

Slovník

Evidence

On-line evidence

Legislativa

Legislativa

Články

Články

Státní bezpečnost

Státní bezpečnost (StB)- Každý stát si vytváří vlastní zpravodajské a státně bezpečnostní útvary proto, aby svým občanům zajistil v obecném slova smyslu bezpečnost uvnitř státu. Takové útvary rovněž podléhají nezávislé kontrole, například v rámci parlamentních komisí či výborů.

V československých podmínkách se pojem Státní bezpečnost objevil v lednu 1938. V souvislosti s ohrožením státu ze strany nacistického Německa bylo u Policejního ředitelství v Praze zřízeno Presidium, oddělení pro státní bezpečnost (zkratka StB). V tomto oddělení se měly shromažďovat informace, které by pomohly čs. vládě vystavené mezinárodnímu tlaku. Po přijetí Mnichova byla činnost této části Policejního ředitelství ukončena.

Po druhé světové válce získalo spojení Státní bezpečnost odlišný význam (zkratka StB ale zůstala zachována). Od roku 1945 se StB stala součástí Sboru národní bezpečnosti. Postavení a úkoly Státní bezpečnosti vymezoval zákon č. 149/1947 Sb. ze dne 11. července 1947 o národní bezpečnosti takto: „Službou státní bezpečnosti se rozumí zajištění Československé republiky před útoky na její svrchovanost, samostatnost, celistvost a demokraticko-republikánskou státní formu, bezpečnost a obranu, dále zajištění osobní bezpečnosti ústavních činitelů a obrana proti hospodářskému vyzvědačství. Náleží sem zejména též šetření o trestních činech soudních z tohoto oboru (úkony přípravného řízení podle trestních řádů).“  

StB tedy měla provádět vyšetřování, zatýkání osob, domovní prohlídky a dále pak preventivní opatření (např. na základě zpravodajsky získaných zpráv), která měla zabránit výše popsanému ohrožení státního zřízení ČSR. Zabývala se především vyšetřováním trestné činnosti z doby okupace (z let 1939-1945) a retribucemi. Nicméně právě zákon č. 149/1947 Sb. předpokládal, že „zmenší-li se rozsah úkolů státně bezpečnostní složky, sloučí ji vláda svým nařízením se složkou kriminální.“

K tomuto naznačenému kroku ale nikdy nedošlo. K 31. prosinci 1947 se sjednotily státně bezpečnostní a zpravodajské složky pod jedinou institucí, Státní bezpečností. Legislativně byla mimořádná pozice Státní bezpečnosti potvrzena novelizovaným zákonem o Národní bezpečnosti č. 286/1948 Sb. ze dne 21. prosince 1948. Státní bezpečnost byla důležitou součástí represivního aparátu ministerstva vnitra, plnící úkoly a záměry KSČ. KSČ přitom také důsledně sledovala sovětské priority a zájmy.

V říjnu 1948 byla v rámci ministerstva vnitra zřízena „Skupina I – Bezpečnost“, jejíž součástí se stal odbor BA označovaný jako odbor StB nebo Velitelství Státní bezpečnosti. Současně byly vytvářeny okresní a krajské struktury StB. V období do roku 1953 se uvnitř MV a StB odehrávaly časté změny struktury; zadání a úkoly ale zůstávaly stejné.

Po únoru 1948 pozice Státní bezpečnosti jako samostatné mocenskopolitické síly dále posilovala. Hlavním úkolem StB bylo odhalovat všudypřítomné nepřátele komunistického zřízení a připravovat procesy, v nichž by byli demaskováni před veřejností (shodou okolností se nevyhnuly ani samotné StB). Ve společnosti se postupně vytvářela atmosféra strachu. Vyšetřovací praktiky StB zahrnovaly fyzický i psychický nátlak na uvězněné osoby, včetně např. vyhrožování postihu rodiny a příbuzných, dlouhotrvajících výslechů, nemožnosti spánku, opakovaného buzení, neposkytování stravy, zavírání do temnic, mlácení obuškem po všech částech těla, mučení elektrickým proudem atd. Často byl k vyšetřovaným osobám nasazen do cely informátor, který následně reprodukoval rozhovory s objektem zájmu StB. Zřetelným zdůrazněním pozice Státní bezpečnosti byla pak zřízení a existence samostatného ministerstva národní bezpečnosti v letech 1950-1953.

Po celé období komunistického režimu v Československu představovala StB důležitý převodový mechanismus v souboji KSČ s opozicí. Právě prostřednictvím aparátu StB dokázala komunistická strana útočit na své oponenty. Vytvořila mechanismus organizovaného násilí (např. unášela oponenty režimu z demokratických států zpět na území ČSR, prováděla teroristické útoky apod.). StB si vytvořila a pro svou činnost využívala systém spolupracovníků, jejichž prostřednictvím získávala informace o „zájmovém prostředí“.

Státní bezpečnost byla v letech 1953-1989 organizována na základě výlučné činnosti, kterou prováděla, do jednotlivých správ. Šlo v podstatě těchto o těchto 10 oblastí:

  1. rozvědka 
  2. kontrarozvědka – proti vnějšímu nepříteli a proti vnitřnímu nepříteli
  3. vojenská kontrarozvědka
  4. ochrana stranických a státních představitelů
  5. sledování osob
  6. zpravodajská (operativní) technika
  7. útvary pasů a víz
  8. vyšetřování StB
  9. kádrové a školící útvary a útvary výpočetní techniky
  10. statisticko-evidenční útvary (evidence a archiv)

Činnost Státní bezpečnosti byla ukončena rozkazem federálního ministra vnitra Richarda Sachera ke dni 15. února 1990.

----