O projektu

O projektu

Struktury

Struktury

Slovník

Slovník

Evidence

On-line evidence

Legislativa

Legislativa

Články

Články

Online slovník - V

V

V. správa FMV

V. správa FMV (SNB) - Od počátků komunistického režimu existovala ve struktuře Státní bezpečnosti část, která se zabývala tzv. ochranou stranických a státních představitelů. Byla útvarem v rámci Sboru národní bezpečnosti (ve složce StB), tedy podléhala ministerstvu vnitra. Jako federální útvar byla zřízena rozkazem ministra vnitra ČSSR č. 5/1971.

Správa plnila úkoly v souvislosti s ochranou stanovených stranických a státních představitelů ČSSR, zahraničních představitelů při návštěvě ČSSR a určených stranických a státních objektů zvláštní důležitosti. Podle organizačního řádu Správy z března 1986 plnila především tyto úkoly:

  • ochrana generálního tajemníka Ústředního výboru KSČ a prezidenta ČSSR doma i v zahraničí;
  • ochrana dalších (stanovených) chráněných osob doma i v zahraničí;
  • ochrana zahraničních delegací;
  • ochrana určených objektů;
  • kontrarozvědná ochrana chráněných osob a objektů;
  • automobilová ochrana a doprava chráněných osob a zahraničních delegací doma, výjimečně v zahraničí;
  • bezpečnostně dopravní ochrana stanovených osob a zahraničních delegací;
  • obranně technická a hygienicko toxikologická ochrana stanovených osob a zahraničních delegací;
  • v určených případech mimořádné bezpečnostní akce a bezpečnostní akce v místech pobytu chráněných osob a zahraničních delegací;
  • spolupráce při letecké a železniční přepravě chráněných osob a zahraničních delegací;
  • spolupráce při ochraně státního tajemství ve stanovených objektech;
  • navrhuje a provádí opatření k účinné ochraně stanovených osob, zahraničních delegací a určených objektů;
  • získává, prověřuje a vyhodnocuje poznatky směřující k narušení systému chráněných osob, zahraničních delegací a objektů.

V čele Správy stál náčelník správy řízený přímo ministrem vnitra ČSSR. Vedle organizačních složek měla Správa 8. odborů (později 6 odborů s identickým zaměřením):

  1. odbor ochrany generálního tajemníka ÚV KSČ a prezidenta ČSSR;
  2. odbor ochrany chráněných osob a zahraničních delegací;
  3. odbor bezpečnostně dopravní ochrany;
  4. odbor kontrarozvědné ochrany;
  5. odbor automobilní dopravy a ochrany;
  6. odbor ochranně technické a hygienicko toxikologické ochrany;
  7. odbor ochrany chráněných osob, zahraničních delegací a určených objektů na území Slovenské socialistické republiky;
  8. odbor ochrany určených objektů (LÍPA) – ochrana určených objektů na území České socialistické republiky (její součástí byla skupina Hrad).
Varšavská smlouva

Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci, kterou jako reakci na vstup SRN do NATO podepsaly v polském hlavním městě 14. května 1955 Albánie (vystoupila 1968), Bulharsko, Československo, Maďarsko, Německá demokratická republika, Polsko, Rumunsko a SSSR. Smlouva byla uzavřena na dobu 20 let s tím, že se automaticky prodlužovala o dalších 10 let. Vystoupení z ní bylo možné pouze tehdy, když signatář ohlásil takový krok 1 rok předem. Cílem organizace bylo vzájemné vojenské provázání zemí sovětského bloku. Bylo vytvořeno jednotné vojenské velení (v jeho čele stál vždy některý ze sovětských maršálů). Předpokládala se přítomnost sovětských jednotek na území jednotlivých členských států. To ale nebylo nezbytně nutnou podmínkou, například v NDR nebo Polsku byly sovětské jednotky přítomny, z Rumunska v roce 1958 odešly. Členské státy Varšavské smlouvy se rovněž zavazovaly ke vzájemné pomoci v případě útoku. Současně ale byly připraveny i ofenzivní plány útoku na západní Evropu. Pět členských států Varšavské smlouvy se v srpnu 1968 podílelo na útoku a okupaci Československa. Šlo o armády SSSR, NDR, Polska, Maďarska a Bulharska. Sovětská armáda pak tzv. dočasně pobývala v ČSSR do června 1991. Dne 30. června 1991 byla Varšavská smlouva v důsledku pádu komunistických režimů v Evropě rozpuštěna.

Viz také: NATO

 

Veřejná bezpečnost

Veřejná bezpečnost (VB) - Součást centralizovaného a vojensky uspořádaného Sboru Národní bezpečnosti (SNB) existovala v Československu v letech 1945-1991. Sloučila se v ní složka pořádková a kriminální; při svém vzniku v červnu 1945 převzala roli tehdy rušené státní policie, četnictva a obecní policie. Veřejná bezpečnost (VB) se stala důležitou součástí bezpečnostního aparátu podřízeného ministerstvu vnitra.

Organizace a systemizace VB se v průběhu let 1948-1989 několikrát změnila. Nicméně síť a princip činnosti zůstávaly zachovány - od místních stanic (později obvodních oddělení) přes okresní a krajské velitelství po Velitelství VB. Právě Velitelství VB, Federální kriminální ústředna a Kriminalistický ústav zůstaly zachovány v kompetenci Federálního ministerstva vnitra ČSSR i poté, co část agendy přešla po federalizaci státu na republiková ministerstva vnitra.

Veřejná bezpečnost měla na starosti:

  • agendu správní – např. evidence obyvatelstva, občanské průkazy, zbrojní průkazy apod.; agendu pořádkovou – např. obchůzková a hlídková činnost, dodržování veřejného pořádku apod.;
  • agendu kriminalistickou – kriminalistické posudky pro všechny součásti SNB, obecná a ekonomická kriminalita apod.
  • agendu dopravní – kontroly dodržování pořádku v dopravě, evidence řidičů, evidence motorových vozidel;
  • agendu vyšetřovací – shromažďovaní důkazního materiálu pro trestní stíhání.

V roce 1969 byly v rámci Veřejné bezpečnosti vytvořeny pořádkové pohotovostní útvary, které se smutně zapsaly do historie právě v souvislosti s krvavým potlačením demonstrací v souvislosti s prvním výročím okupace ČSSR v srpnu 1969. V období let 1969-1989 byly tyto síly pravidelně nasazovány k rozehnání protirežimních vystoupení obyvatelstva.

Důležitou neopomenutelnou dobovou součást představovala tzv. Pomocná stáž VB, která se často angažovala při plnění úkolů VB (např. v agendě dopravní). Byla založena na dobrovolném principu; znakem takového spolupracovníka VB byla páska na rukávu v přítomnosti uniformovaného příslušníka VB.

vnitřní odbor I. správy

Viz: sekretariát náčelníka I. správy

Vědecko-technická rozvědka

Samostatná linie (úsek) rozvědné činnosti I. správy MV. Jako samostatný vědecko–technický útvar se její vznik datuje k 1. květnu 1955

Samostatný odbor (11. odbor) vědecko-technické rozvědky (VTR) byl založen dle sovětského vzoru a jeho cílem bylo získavání vzorků, zařízení, plánů, výrobných postupů a technologií v oblasti: metalurgie, automatizace, atomistika - energetika, strojírenství, výpočetní techniky, chemie, elektroniky, zbrojní techniky, atp. Úkoly vědecko–technické rozvědky (VTR) schvaloval politický sekretariát ÚV KSČ a vláda jako zvláštní opatření. VTR měla nejvyšší podíl personálu s ukončeným vysokoškolským vzděláním a pracovala především proti výzkumným institucím, univerzitám a podnikům svobodného světa. Mezi stěžejní úkoly bylo získávání embargovaných technologií, které na komunistické země uvalila mezinárodní organizace CoCom (Coordinating Committee for Multilateral Export Controls). V úzké součinnosti s KGB se množství získaných vzorků a technologií dostalo do SSSR. V první polovině 60-tych let se označení VTR odboru změnilo na 16. odbor (5 oddělení: USA, Kanada, Japonsko, Mexiko, Indie, V. Británie, Švédsko; Německo, Rakousko a Dánsko; Francie, Itálie a Holandsko; studijní oddělení a stipendisté). Po změně od ledna 1964 byla VTR 5. odborem. VTR působila prostřednictvím rezidentur, obchodních zastoupení (PZO) primárně ve vyspělých západních zemích a Asii (Japonsko).

Do r. 1968 se považovala za nejúspěšnější součást a dle zprávy bývalého náčelníka rozvědky Josefa Housky se "výsledky práce jednoho důstojníka vědecko-technické rozvědky vyrovnaly výsledkům jedenácti špičkových pracovníků Československé akademie věd". Ministerstvo vnitra se prostřednictvím VTR aktivně podílelo na budování národního hospodářství ČSSR a pro státní podniky smluvně zajišťovalo “nákupy" embargovaných technologií důležitých pro výzkum a výrobu. Hodnota ukradených vynálezů šla do miliard Kčs a respektování patentových, autorských, licenčních či jiných práv nehrálo žádnou roli a do oběhu se dostalo množství “nových” výrobků (vitamíny, pneumatiky, kosmetika, chemie, počítače, atp.). S výsledky práce vědecko-technické rozvědky je tedy možno se setkat ve všech hlavních odvětvích národního hospodářství...

V srpnu 1968 vznikla na VTR nejsilnější opozice proti okupantům a vedení rozvědky si nevědelo určitou dobu se situací rady. Usnesením 64. schůze sekretariátu ÚV KSČ ze dne 16. listopadu 1969 byl schválen návrh na ustanovení mjr. Věroslava Sobka „Šedivý” (obrázek) do funkce náčelníka Správy „C“ (VTR v letech 1969-1971 v rámci reorganizace I. správy byla označována jako Správa C), kde vystřídal mjr. Jiřího Vojtu „Voborník” (náčelníkem od 1. 3. 1969 do 31.8.1969).  Následně Sobek již v hodnosti podplukovníka zahájil konsolidaci a politickou očistu úseku VTR, kde byla většina pracovníků vyměnena. Při reorganizaci  v r. 1969 byl 5. odbor (VTR) rozdělen na dva odbory (1. odbor a 2. odbor VTR) a VTR jako celek povýšil na samostatnou linii. Od r. 1974 v rámci reorganizace bylo značení odborů změneno na 69. odbor (operativní) a 74. odbor (analyticko-informační). V této podobě VTR vydržela až do zániku StB.

VTR využívala rovněž formu dlouhodobé legalizace pro vysazení svých pracovníků do podniků zahraničního obchodu. Například funkce náměstka ředitele v PZO KOVO, který měl zodpovědnost za dovozy veškeré výpočetní techniky do Československa, byla dlouhodobě obsazována pracovníky 69. odboru. Tak měli ideální krytí pro jednání se zahraničními partnery při hledání způsobů jak dostat do ČSSR embargované počítače.

Viz také: 1. správa FMV, 69. odbor I. správy, 74. odbor I. správy