Online slovník - M

M

Ministerstvo národní bezpečnosti

Ministerstvo národní bezpečnosti (MNB) existovalo v Československu v letech 1950-1953. Při jeho vzniku i konci hrál významnou a rozhodující roli sovětský vzor a vliv. Podobně tomu ale bylo také v dalších státech tehdejšího sovětského bloku (např. v Německé demokratické republice, Polské lidové republice ad.). 
V ČSR bylo MNB vytvořeno na základě vládního nařízení č. 48 z 23. května 1950. Zřízením MNB došlo k posílení mocenskopolitické role Státní bezpečnosti. Již tak dost silná pozice sovětských poradců v bezpečnosti tím byla ještě posílena, což se mj. odrazilo v konstruování politických procesů počátkem 50. let s důrazem na hledání „nepřátel“ uvnitř samotného komunistického hnutí. 
K vymezení působnosti mezi ministerstvem vnitra a ministerstvem národní bezpečnosti byla v červenci 1950 vydána vyhláška. Role ministerstva vnitra v čele s Václavem Noskem se nyní soustředila téměř výhradně na oblast veřejné správy, správních orgánů a komunálního hospodářství. 
Ministerstvu národní bezpečnosti (v jeho čele byl nejdříve Ladislav Kopřiva - obr., od ledna 1952 pak Karol Bacílek - obr. vpravo) příslušela celá agenda Sboru národní bezpečnosti, včetně kompetencí, úkolů a činnosti Státní bezpečnosti. MNB bylo dále zodpovědné za ochranu státních hranic (byla mu podřízena Pohraniční stráž), udržování veřejného pořádku, zajišťování bezpečnosti osob a majetku apod. Ministerstvo disponovalo také agendou evidence obyvatelstva, agendou zbraní, pasů a víz, evidencí cizinců, správou Táborů nucených prací, dopravní bezpečností atd. Pozice MNB ve společnosti v průběhu let 1951-1952 dále posilovala. Koncentrovaly se v něm represivní nástroje tehdejšího komunistického režimu. Z ministerstva se stal obávaný bezpečnostní monolit s rozsáhlými a nekontrolovanými kompetencemi s výraznými přesahy do politické roviny. V dubnu 1951 získalo MNB do své gesce od ministerstva národní obrany vojenskou kontrarozvědku. Od května 1952 se podílelo na rozvoji nově zřízené Vnitřní stráže MNB a o dva měsíce později od ministerstva spravedlnosti převzalo Správu nápravných zařízení.  
V červenci 1952 se změnila organizační podoba Státní bezpečnosti. Místo Velitelství Státní bezpečnosti vznikla Hlavní správa Státní bezpečnosti. Cílem změn (opět dle sovětského vzoru) bylo nahrazení používané vojenské terminologie v systemizaci ministerstva sovětskou bezpečnostní terminologií. 
Dne 11. září 1953 bylo ministerstvo národní bezpečnosti opět podle sovětského vzoru zrušeno. Nejednalo se však o návrat do doby před zřízením MNB. Naopak, stará firma dostala novou fasádu. Zřízení jednotného ministerstva vnitra také souviselo s personálními přesuny v  mocenských strukturách státu. Dosavadní agenda zdůrazňující roli bezpečnostních složek v něm ale stále dominovala.

viz také: Ministerstvo vnitra

Ministerstvo vnitra

Vládní úřad pro řízení orgánů státní správy, pro řízení bezpečnostních složek (policie v moderním slova smyslu) a zpravodajských služeb. V demokratických státech jsou bezpečnostní a zejména zpravodajské složky podrobeny nezávislé parlamentní kontrole.

V komunistickém státě tvoří ministerstvo vnitra (MV) významnou páku pro kontrolu a udržení totalitní moci. Ministerstvo vnitra se tak logicky stává jedním z prvních cílů, o které komunistické strany v politickém souboji o moc usilují. Není náhodou, že československým ministrem vnitra v letech 1945-1989 byl představitel KSČ.

Ovládnutí MV totiž dále umožňuje proniknout a kontrolovat represivní nástroje státu a využívat je v boji o moc a při snaze o její udržení. Kriminalizace opozice tvoří jednu ze základních dispozic komunistických režimů. Bezpečnostní složky – v případě Československa Sbor národní bezpečnosti (složený z Veřejné bezpečnosti a Státní bezpečnosti) - umožňují komunistům jakoukoliv opozici potlačovat, konstruovat politické procesy, případně další uměle vytvořené kauzy, útočit proti opozičním představitelům v exilu, vystavovat představitele opozice tlaku na vystěhování odpůrců režimu apod. Ve snaze o udržení moci využívaly bezpečnostní složky veškerých možných (představitelných) forem represe proti skutečným či potenciálním protivníkům, včetně preventivního zastrašování společnosti. Úměrně tomu v rámci totalitního komunistického režimu stoupal (nebo v případě politických krizí dočasně klesal) vliv bezpečnostního aparátu ve společnosti.

Vedle bezpečnostních složek jsou součástí ministerstva vnitra části civilně správní. Jde například o řízení orgánů státní správy (národních výborů), záležitosti spolkové a shromažďovací, archivnictví, vydávání občanských průkazů, evidence obyvatelstva apod. I tyto agendy jsou Státní bezpečností využívány v konfrontaci s opozicí (např. vydávání cestovních dokladů a povolování výjezdů do ciziny apod.).

Z hlediska fungování komunistického státu je důležitá právě rovina bezpečnostních složek. Ministerstvo vnitra tak zastává roli koordinátora, zadavatele a kontrolora jednotlivých operací. Po celé období komunistického režimu v Československu pak MV představuje nástroj KSČ využívaný k teroru a represi vůči vlastnímu obyvatelstvu. Nicméně i ministr vnitra se v tomto systému zodpovídal příslušnému oddělení Ústředního výboru KSČ.

viz také: Ministerstvo národní bezpečnosti

MNB

viz: Ministerstvo národní bezpečnosti