O projektu

O projektu

Struktury

Struktury

Slovník

Slovník

Evidence

On-line evidence

Legislativa

Legislativa

Články

Články

Online slovník - 1

1

1. odbor X. správy

Vedení:

  • 1974 - 1977 Jiří Dvořák (náčelník)
  • 1977 - 1979 pplk. JUDr. Oldřich Mézl (náčelník)
  • 1980 - 1986 mjr. PhDr. Karel Vykypěl (náčelník)
  • 1986 - 1987 mjr. JUDr. Milan Kopinec (náčelník)
  • 1987 - 1988 mjr. Ing. Miroslav Chovanec (náčelník)

Hlavní náplní byla kontrola tzv. Pravicového oportunismu, domácí opozice, disentu... Do této kategorie patřily vyloučení členové KSČ i lidé, kteří se aktivně zapojili do veřejného života v roce 1968. Zároveň zajišťoval kontrarozvědné rozpracování některých organizací sdružených v Národní frontě a organizací působících na území Československa. Často šlo o prorežimní organizace, které ale Státní bezpečnost pečlivě monitorovala např. SČSP.

  • 1. oddělení – exponenti pravice a čs. emigrace z řad exponentů pravice;
  • 2. oddělení – exponenti pravice z řad bývalých pracovníků státního aparátu;
  • 3. oddělení – operativní dokončování vybraných akcí.

Detailní pozornost se věnovala Chartě 77 a Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, pro jejichž sledování bylo vyčleněno 3. oddělení. V rámci svých informačních systémů vedl 1. odbor propracovanou evidenci signatářů Charty 77 a členů VONS. Tajná policie používala proti představitelům disentu zejména tzv. preventivní opatření, která jim měla různým způsobem ztrpčovat život, ať už se jednalo o časté předvolávání k výslechům či pohovorům, vyhazovy z práce či rozličné formy obtěžování ze strany úřadů. Oblíbenou metodou bylo zneužívání ustanovení § 19 Zákona č. 40/1974 Sb., o Sboru národní bezpečnosti, jež dávalo oprávnění požadovat vysvětlení v souvislosti s pátráním po trestných činech, přečinech nebo přestupcích. Ustanovení § 19 se uplatňovalo k předvolání osob, na nichž měla X. správa SNB operativní zájem, a to nejen za účelem jejich výslechu, ale i jako zástěrky k zabránění jejich účasti na různých disidentských setkáních, protestních akcích apod.

Velice účinným opatřením bylo také využívání institutu zajištění podle § 23 zákona o SNB. Státní bezpečnost totiž používala zajištění až do doby 48 hodin i v případech, kdy potřebný služební úkon spočíval jen v samotném znemožnění další účasti disidenta na „výtržnických nebo podobných akcích“. Institut zajištění tak byl chápán jako jedno z možných preventivních opatření. Tajná policie jej používala zejména proti pořádání bytových seminářů, při likvidaci srazů undergroundových skupin nebo jako prevenci v době význačných výročí, státních svátků či významných státních návštěv v ČSSR.

V letech 1981–1982 organizovala X. správa SNB celostátní preventivní akci IZOLACE, která byla zaměřena především na „vyvolání dezorientace a pocitu nesmyslnosti opoziční činnosti“ a na rozložení disidentských skupin.35 Vedle toho pak StB v rámci tohoto projektu připravovala opatření k zajištění klidu v době příprav a konání důležitých událostí, konkrétně šlo například o oslavy 60. výročí založení KSČ, průběh XVI. sjezdu KSČ či volby do zastupitelských sborů.

Vedle disidentského hnutí se příslušníci 1. odboru X. správy SNB detailně zabývali řadou dalších skupin obyvatelstva, u nichž se předpokládalo „nepřátelské“ smýšlení. Všechny tyto problematiky spadaly do kompetence 2. oddělení 1. odboru. V první řadě se jednalo o sledování a ovlivňování činnosti nekomunistických stran Národní fronty (NF). V těchto stranách se příslušníci snažili především odhalovat údajné „pravicové oportunisty“, tedy lidi, které podezírali, že zastávají nepřátelské názory a usilují o nezávislejší politické postavení své strany. Podezření ovšem vzbuzoval prakticky každý, kdo se bezvýhradně neztotožňoval s komunistickým režimem.

V rámci dělby kompetencí mezi jednotlivá oddělení 1. odboru připadala 2. oddělení také problematika tzv. protizákonných písemností. Pracovníci tohoto útvaru se tak specializovali na odhalování pisatelů a rozšiřovatelů všech druhů „nelegálních“ písemností a na jejich rozmnožovací střediska a distribuční kanály. Pátrali po technických prostředcích používaných k množení samizdatů a po jejich objevení je pak vyřazovali z provozu.

Viz také: X. správa FMV

1. správa FMV

I. správa MV, I. správa SNB, Hlavní správa rozvědky MV – hlavní organizační útvar zpravodajské služby komunistického režimu v Československu. V říjnu 1953 byta v souvislosti se vznikem ministerstva vnitra vytvořena zahraničně-politická rozvědka (krycím názvem I. správa ministerstva vnitra), která nahradila stávající ofenzivní zpravodajství, tedy 2. sektor Ministerstva národní bezpečnosti (MNB) resp. odbor Z a správu ZPR.

Na budování československé rozvědky měli velký vliv sovětští poradci. Původní počet 180 rozvědčíků v centrále a na 18 rezidenturách se na konci roku 1955 zvýšil na 327 osob. V zahraničí působilo 123 kádrových příslušníků, z toho 90 operativců, legalizovaných ve funkcích pracovníků ministerstev zahraničních věcí, zahraničního obchodu a Československé tiskové kanceláře. Kromě infiltrace ústředních statních orgánů západních států byla jejich agenturně operativní činnost zaměřena proti exilu, Vatikánu, Rádiu Svobodná Evropa a dalším cílům. Rozvědka nebyla systematicky zaměřována pouze na získávání tajných informací, ale také na diskreditaci exilových představitelů, dezinformování západních zpravodajských služeb, únosy a v několika případech i na fyzickou likvidaci osob.

Na přelomu 50. a 60. let minulého století byla I. správa jako součást sovětského rozvědného aparátu zaměřena na průnik do třetího světa – do Afriky, Latinské Ameriky a Asie (v 1961 dosáhla počtu 930 příslušníků). V roce 1964 vznikla v jejím rámci služba zvláštního určení pro realizaci speciálních operací (mj. tzv. výkon socialistické zákonnosti), včetně destrukcí objektů ve Spolkové republice Německo, Francii a statů Beneluxu (seznam cílů pro tzv. agenty-vykonavatele obsahoval jména Josefa a Radka Mašínů, Františka Tišlera a dalších osob).

V srpnu 1968 byla část rozvědky v centrále internována spolupracovníky sovětské KGB, posléze zahájeny rozsáhlé kádrové čistky. Při transformaci na jaře 1969 vytvořena hlavní správa rozvědky složena:

Nasledující reorganizace se uskutečnila na počátku roku 1971. Ovlivněna byla defekcemi Ladislava Bittmanna, Josefa Frolíka, Františka Augusta, Antonína Nenka a dalších příslušníků. V semdesátých letech se její organizační podoba vrátila k dosavadní organizační podobě, která existovala u hlavní správy rozvědky (správa – odbor – oddělení).

Poslední reorganizace I. správy SNB v roce 1988 byla provedena zejména v důsledku defekce Vlastimila Ludvíka.

Náčelníci I. správy byli odpovědní přímo ministrům vnitra, omezeně také I. náměstkům, do jejichž kompetence spadalo řízení Státní bezpečnosti.

Mezi nejznámější tajné spolupracovníky I. správy patřili Hermann Rauscher, manželé Pekelští, Afred Frenzel, Valentin Karlibowski, Karel Zbytek, Jaroslav Hodač, Karel a Hana Köcherovi, Tomáš Řezáč, Pavel Minařík, Josef Hodic, Ivo Šafář, Ervin Marák, Lubomír Chladil, Clyde Lee Conrad a řada dalších osob rozesetých po světě.

Struktura I. správy SNB po poslední reorganizaci v roce 1988

Organizační vývoj I. správy v letech 19691990 (link)

Perosnální stav I. správy FMV v roce 1989 je dostupný zde.

Viz také: náčelník I. správy, sekretariát náčelníka I. správy, kádrový odbor I. správy, informační odbor I. správy, oblastní odbory I. správy, odborná škola I. správy

1. zástupce náčelníka I. správy

1. zástupci náčelníka správy:

  • 1969 - 1974 plk. Ján Pobeha
  • plk. PhDr. Zdeněk Žlábek "Žemla" (1972 - 1974) - 1. zástupce pro řízení práce v zahraničí
  • dne 1. 7. 1974 byl plk. Ondrej Dovina ustanoven do funkce I. zástupce náčelníka Hlavní správy rozvědky FMV. Prostřednictvím zástupců náčelníka správy se podílel na řízení teritoriálních odborů centrály a oblastních odborů, dále 36. (aktivní opatření) a 26. odboru (zvláštní odbor na FMZV). Osobně dále řídil odbornou školu I. správy FMV, 55. odbor (automatizace a evidence) a celý ekonomicko-technický úsek.
  • plk. Štefan Viedenský "Hric, Vršinský" (1984 - 1988)
  • 1988 - 1989 plk. RSDr. Jan Stehno "Skořepa"
  • od 1.7.1989 pplk. PhDr. Vilém Václavek "Kainar" (pověřený řízením I. správy do 31.1.1990)
  • od 1.1.1990 dočasně poveřen pplk. Milan Jelínek "Brodský"

První zástupce náčelníka I. správy se podílel dle pověření náčelníkem I. správy na řízení rozvědky jako celku a řídil činnost jemu podřízených útvarů. V otázkách všeobecného řízení a organizace činnosti byl podřízen náčelníkovi I. správy, který rozkazem určoval jeho působnost a pracovní náplň. V době nepřítomnosti náčelníka I. správy ho zastupoval v plném rozsahu práv a povinností, byla li mu tato pravomoc delegována náčelníkem nebo ministrem vnitra ČSSR. První zástupce stanovoval pracovní náplň náčelníkům jemu podřízených útvarů, schvaloval pracovní náplň jemu podřízených odborů a samostatných oddělení, schvaloval krátkodobé služební cesty operativních pracovníků do zahraničí.

  • Po linii operativní činnosti schvaloval tajné operace a akce určených útvarů, pokuď schválení nepodléhalo vyšším funkcionářům (náčelník, ministr vnitra), zajišťoval koordinaci a součinnost určených útvarů s příslušnými útvary kontrarozvědky. Rozhodoval o návrzích II. a III. správy FMV i dalších součástí FMV na plnění jejich požadavků rezidenturami po projednání s příslušnými odbory I. správy.
  • V personální (kádrové) oblasti předkládal náčelníku I. správy služební hodnocení náčelníků podřízených součástí, schvaloval služeb. hodnocení příslušníků jím přímo řízených útvarů, uděloval dovolenou a služební volno s nárokem na služební příjem přímo podřízeným náčelníkům a příslušníkům, uděloval v zastoupení náčelníka I. správy FMV odměny a ukládal tresty příslušníkům jim přímo řízených útvarů podle kázenské pravomoci III. stupně (RMV ČSSR č.4/1971).
  • Po linii finančního, materiálního a technického zabezpečení schvaloval jednotlivé výdaje ze zvláštních finančních prostředků do výše stanovené ve zvláštním předpise.

Viz také: náčelník I. správy, 1. správa FMV

12. odbor I. správy

Vedení:

  • 1988 - náčelník odboru kpt. JUDr. Jan Dušek

12. odbor - organizační a operační odbor I. správy zabezpečoval dle resortních předpisů a pokynů náčelníka správy úkoly týkající se vnitřního režimu, ochrany utajovaných skutečností, mimořádně bezpečnostních akcí a ochrany objektů správy. Zabezpečoval úkoly související s výstavbou a dobudováním objektu KAHAN a jeho využíváním v době míru i v podmínkách branné pohotovosti státu jako hlavní válečné pracoviště správy.
Odbor dále metodicky řídil činnost organizačních celků správy při zpracování normativních materiálů. Řídil, kontroloval a podílel se na zabezpečování administrativní činnosti a spisové služby správy, plnil úkoly podatelny a zajišťoval rozmnožování a vydávání normotvorních materiálů. Evidoval obecně závazné právní předpisy a další interní předpisy nezbytné pro zabezpečení úkolů správy. Zabezpečoval činnost operačního střediska správy, zajišťoval stanovené úkoly na úseku mezinárodní spolupráce a překladatelskou činnost.

Viz také: 1. správa FMV

17. odbor I. správy

Viz: informační odbor I. správy

18. odbor I. správy

Viz: odbor dokumentace nelegální rozvědky