Bohumil Doubek

Narodil se 14. října 1919 v Praze. Absolvoval reálné gymnázium, kvůli zavření vysokých škol nacisty nedokončil lékařskou fakultu UK. Za války pracoval jako pomocný dělník a úředník. Do KSČ vstoupil v květnu 1945, aktivně se zapojil do politické práce. Od listopadu 1945 pracoval v sekretariátu ÚV KSČ, nejprve jako účetní, pak vedoucí revizního oddělení, nakonec tajemník pro kádry. Na podzim 1949 si ho vybral Karel Šváb, aby se podílel na vyšetřování případů, které měly vztah ke komunistické straně. Byl přítomen např. výslechů Gejzy Pavlíka a byl tak svědkem fyzického násilí užívaného vyšetřovateli. K 1. lednu 1950 byl sekretariátem ÚV KSČ vyslán k vyšetřovacímu sektoru MV (později MNB) v hodnosti kapitána. Za likvidaci protistátní skupiny v červnu 1950 povýšen na štábního kapitána. Byl jedním z hlavních vyšetřovatelů Otto Šlinga.

Od 1. března 1950 vedl sektor VI/A, kde byly vyšetřovány „nejtěžší státně bezpečnostní případy“. Rozhodující roli v té době hráli sovětští poradci, jejichž pokyny byly při vyšetřování směrodatné. Na jejich pokyn byly přestavěny sklepní místnosti zámku v Kolodějích na vězeňské cely, zde byli vyslýcháni vedoucí komunističtí funkcionáři. Pracovaly zde dvě skupiny vyšetřovatelů, jednu z nich vedl B. Doubek. Vězni v tzv. kolodějské akci žili v hrozivých podmínkách a byli podrobeni krutému mučení. Za měsíc se vyšetřování přesunulo do věznice v Ruzyni. Doubek sehrál jednu z klíčových rolí při přípravě Slánského procesu. Jako vedoucí vyšetřování věděl o fyzickém i psychickém mučení a o porušování zákonů. Po skončení procesu se Slánským a spol. dostal odměnu 30 000 Kčs, Řád republiky a mimořádné povýšení na podplukovníka.

Krátce poté se pokusil odejít ze služeb ministerstva národní bezpečnosti. Narazil na nesouhlas sovětských poradců i nadřízených. Následně začal pít a zanedbával práci svěřeného úseku.

K 1. listopadu 1953 byl převelen na Správu nápravných zařízení jako zástupce náčelníka pro operativu a současně náčelník I. odboru (vyhledávání a řízení agentury mezi odsouzenými a dozorci). Problémy v jeho práci přetrvávaly, neplnil povinnosti, nepřestal holdovat alkoholu a zpronevěřil služební finance. Jeho případ byl nakonec projednán v kolegiu MV a na ÚV KSČ a k 31. říjnu 1954 byl uvolněn ze služeb ministerstva vnitra, oficiálně na vlastní žádost kvůli zdravotním problémům. Novou práci našel v propagačním oddělení n. p. Motokov. Dne 23. června 1955 byl zatčen a vzápětí vyloučen z KSČ. V pankrácké věznici sepsal své svědectví o práci ve vyšetřovacím sektoru (tiskem vyšlo pod názvem StB o sobě. Výpověď vyšetřovatele Bohumila Doubka). Po dlouhém jednání nakonec politické byro ÚV KSČ rozhodlo, že bude postaven před soud. Dne 17. května 1957 byl odsouzen k 9 letům odnětí svobody, jeho bývalý spoluvyšetřovatel V. Kohoutek na 7 let za nezákonnosti při vyšetřování. Již několik měsíců po procesu byli oba propuštěni. B. Doubek poté nastoupil do kontrolního oddělení Čedoku. Zemřel v roce 1975.

(zdroj: Paměť a dějiny 2012/04)

viz také: náčelník Správy vyšetřování StB

---